Nakladatelství Pavel Mervart » Autoři » Ladislav Hejdánek
- Pedagogika
- Antropologie
- Literární věda
- Filosofie
- Historie
- Teoretická biologie
- Beletrie
- Poezie
- Regionální
- Křesťanství
- Ostatní...
- Agora
- Amfibios
- Antropos
- Bibliotheca Teologica
- Dílo Daniila Andrejeva
- Edice současné české poezie
- Estetika
- Hermés
- Lectures
- Mimo edici
- ostatní
- Pro Oriente
- Russia Altera
- Studie
- Tahů
- Uralica
LADISLAV HEJDÁNEK
Ladislav Hejdánek (10. května 1927 – 28. dubna 2020) – filosof, kritický žák Emanuela Rádla a Jana Patočky, jeden z prvních mluvčích Charty 77. Na konci padesátých let vytvořil spolu s dalšími mysliteli z evangelických kruhů reformní hnutí Nová orientace, které usilovalo o občanskou interpretaci evangelia v rámci tehdejších společenských, církevních i politických poměrů. V šedesátých letech se účastnil dialogu křesťanů s marxisty, především s Karlem Kosíkem a Milanem Machovcem. Byl členem redakční rady kulturního časopisu Tvář (společně například s Václavem Havlem). Za normalizace pracoval jako noční vrátný, topič a skladník. Významně se podílel na vystoupení Charty 77. Byl to on, kdo Václavu Havlovi doporučil, aby se Charta 77 opřela o mezinárodní pakty o lidských a občanských právech. V letech 1977–1979 se stal dvakrát mluvčím Charty. V roce 1980 zahájil veřejně známé pondělní bytové semináře pro zájemce o filosofii, kam přijížděli významní zahraniční hosté, mezi jinými Paul Ricoeur nebo Jacques Derrida. V roce 1992 byl jmenován profesorem filosofie na Filosofické fakultě UK v Praze. Hejdánek se nesnažil zařadit do nějakého zavedeného filosofického proudu, jeho cílem nebylo citovat a nechat se citovat. Charakterizovala ho naopak až urputná snaha sestoupit k samým základům filosofie, k filosofické „abecedě”, prověřit tradované myšlenkové koncepce, nebát se některé odmítnout jako mylné a proklesťovat myšlení nové cesty. Ústředním tématem, které prostupuje celou jeho filosofií, je téma pravdy.
