Nakladatelství Pavel Mervart » Katalog knih » Šalomounova pečeť
- Antropologie
- Literární věda
- Filosofie
- Historie
- Teoretická biologie
- Beletrie
- Poezie
- Regionální
- Křesťanství
- Ostatní...
- Agora
- Amfibios
- Antropos
- Bibliotheca Teologica
- Dílo Daniila Andrejeva
- Edice současné české poezie
- Estetika
- Hermés
- Lectures
- Mimo edici
- ostatní
- Pro Oriente
- Russia Altera
- Studie
- Tahů
- Uralica
ŠALOMOUNOVA PEČEŤ
Isak Samokovlija
| Cena | 251 Kč |
|---|---|
| Běžná cena | 279 Kč |
| Sleva | 10% (28 Kč) |
| Dostupnost | Skladem |
| Poštovné a balné | ZDARMA |
| Vložit do košíku |
Šalomounova pečeť
Za poslední „balkánské války“ v první polovině 90. let minulého století se někteří čeští publicisté ve snaze pochopit příčiny velkosrbského obléhání a ostřelování Sarajeva občas dovolávali Andrićovy charakteristiky Bosny jako „země nenávisti a strachu“, třebaže spisovatel tuto nemilosrdnou charakteristiku vložil do pera literárního hrdiny povídky Dopis z roku 1920, jenž před tou údajnou nenávistí uprchl posléze do (asi méně nenávistné?!) západní Evropy (ovládané v té době Hitlerem, Mussolinim a Frankem a těmi, kteří těm třem ustupovali) a který zahynul ve Španělsku jako lékař při leteckém útoku na nemocnici i se svými pacienty.
Bylo mi vždy líto, že těmto našim znalcům Bosny zároveň jako protipól nevytanulo na mysli také docela jiné pojetí země v průsečíku čtyř náboženství, národností a kultur: pojetí sarajevského lékaře a prozaika Isaka Samokovliji, který hned v první své povídce Rafův dvorek uvádí na scénu takříkajíc sousedskou Bosnu, kde kolem jednoho dvorku žijí v míru a bázni boží lidé různých vyznání a kde se katolická holčička jaksi samozřejmě modlí k Matce Boží za umírajícího židovského žebráka.
| Počet stran | 288 |
|---|---|
| Typ | Brožovaná |
| Rok vydání | 2016 |
| ISBN | 978-80-7465-236-3 |
| Rozměry | 140 x 205 mm |
| Edice | Mimo edici |
Isak Samokovlija
Isak Samokovlija (1889–1955) jugoslávský prozaik a dramatik. Pocházel z rodiny španělských židů-sefardů, kteří po vyhnání ze Španělska koncem 15. století našli útočiště v osmanské říši. Vystudoval sarajevské gymnázium a vídeňskou lékařskou fakultu. Jako medik a lékař prožil na frontě část první světové války. Po válce působil v rodném městě, ve Fojnici a nakonec v Sarajevu, kde se aktivně účastnil také literárního života. Debutoval až v 38 letech prvními povídkami a r. 1929 vydal svou první a nejlepší knihu Od proljeća do proljeća (Od jara do jara) s vitalisticky laděnými záběry rodného Podriní, ale zejména s moderně realisticky koncipovanými příběhy ze života chudých sarajevských židů-sefardů, usilujících o „ždibíček štěstí v životě“, jejichž svět jugoslávské literatuře vůbec objevil. Oběma tematickým okruhům zůstal věren i v knize Pripovijetke (1936, Povídky) a vrátil se k nim z jiného úhlu i po druhé světové válce, už s tragickým vědomím, že sarajevští sefardi navždy zmizeli ve vyhlazovacích táborech a plynových komorách. Na fašistická zvěrstva reagoval povídkou Prazničko veče (1945, Sváteční večer) i prózami nedokončeného cyklu tzv. Davokových vyprávění (posmrtně v knize Nemiri, 1956, Nepokoje). Jako dramatik dosáhl největšího úspěchu dramatizací vlastní povídky o vášnivé cikánce Hanka (1931).
